Něco veselého by se nenašlo?

Gerlichovo loutkové divadlo

Na jaře jsem si všiml, že v každém článku napíšu něco negativního, a to se mi nelíbí, a proto to změním. Umanutě jsem si řekl, že napíšu článek až budu cítit, že je pouze pozitivní.

Jenže to bych asi zřejmě nenapsal nic!

Stalo se toho mnoho, ale vždy tam kousek toho negativismu byl, a tak jsem nepsal. Teda ty odborné ano, ale tam to patří. Vyčkával jsem na tu správnou chvíli a už jsem měl pocit, že dovolená s Viki v Londýně bude to pravé, ale nechtěl jsem se vychloubat. Potom jsem ještě byl na dovolené s Klárkou a pak s Andulkou a pak všichni, a ještě máme nějaké to nové auto a tak všechno.  To nikoho nezajímá, teda podle mne a je to nuda.

Konečně to přišlo a našel jsem téma, které se píše samo 🙂

Letos našim dvěma holkám přinesl Ježíšek velkou krabici a v ní Gerlichovo loutkové divadlo.

Co ho to napadlo? To snad brouzdal v předvánočním čase po E-shopech a nevěděl co těm našim holkám nadělit?

Vždyť mu psaly dopis…. říkám si.

Tohle by snad nikdo u nás nečekal.
Tohle by snad nikdo u nás nečekal.

Asi toho má moc, a tak moc se snaží potěšit.  Všichni jsme si mlčky divadlo s obdivem prohlíželi.

JE KRÁSNÉ , spousta dřevěných věcí a krásně namalované. Jen co s tím?

Odjeli jsme do hor lyžovat a divadlo ze zvědavosti vzali sebou. Hádejte jak to dopadlo?

Úplně první hru odehrál tatínek, který si na tahák připravil pohádku o perníkové chaloupce.

No… potil se trémou a pak se nečekaně rozesmál, protože měl Jeníček jednu nohu vzad a přes hruď trikoloru. Přišel mu jako slabý vlastenec. Hra se mu povedla a dostalo se mu potlesku.

Další krásnou hru hrála Klárka, a taky se jí povedla, a bylo vidět, že jí to jde lépe než tátovi. Jak přelstít draka byla pohádka, za kterou také sklidila velký potlesk.

Pak hrály děvčátka a byla to podívaná neuvěřitelná. Zčásti připravený příběh a z té druhé velká improvizace

DSCN0696
Kdo jiný než kočka by to mohl řídit.

.

Vůbec nevadilo během celého večera, že se nedařilo měnit kulisy a občas se loutky pohybovaly tak nějak podivně….Přece jsme to všichni hráli poprvé a na nějaké ty drobnosti se nepřihlíželo…

Od toho dne jsme hráli mnohokrát, a i když někdy to nebylo úplně super a perfektní, bylo krásné sledovat, jak to každému z nás jde lépe a lépe.

Největší propagátor divadla je Anička.

Ta když chystala premiéru hry s Viktorkou, udělala vstupenky do divadla a těsně před vstupem do obývacího pokoje je jako paní pokladní stříhala. Pak s Viktorkou odehrály představení O červené Karkulce. Už byla vidět ta drobná zkušenost a kulisy nepadaly a stejně tak loutky nepřistávaly z vrchu a neodlétaly jako čerti 🙂 Opravdu krásný zážitek.

Tento týden už byl trochu pracovní a tak nebylo toliko času, jen Andulce to divadélko nedá spát….

Sobotní večer však zase patřil divadelním dovednostem. Anička nám zahrála krásnou improvizaci o tom, jak rodiče nutili Kačenku do studií čehosi a ona přitom chtěla být malířkou obrazů a hned po tom, co odešla v dospělosti z domu, si svůj sen splnila. Táta a Klárka zahráli pohádku o sladké kaši. Pohádku „hrnečku vař“.  Sami byli překvapeni jak jim to šlo společně, ale to by bylo, aby to tihle dva spolu nezvládli. Samozřejmostí takového večerního hraní je potlesk, pochvala a trocha povídání o tom, co se povedlo a co ne. Vždyť se všichni učíme a musíme si pomáhat.

Nedělní večer už byl o to zajímavější. Táta se rozhodl, že napíše pohádku a tak taky udělal. Napsal pohádku “ O Jedné malé holčičce“.

Tu se taky s Klárkou pilně a hlavně tajně učili celý týden a špekulovali,  kdy s ní vyjdou na prkna, která znamenají svět. Ve chvíli, kdy šly děti bobovat na kopec, pohádku zkoušeli a domlouvali se jak ji zahrají. Nastal večer a konečně se dočkali. Zahráli pohádku o Povídalce a Zemíkovi a moc se jim povedla. Měla poučný příběh a holky hned hledaly koho jim to připomíná. Samozřejmě jim měla na něco poukázat, tak snad na to přijdou.

Viktorka se rozhodla, že jakákoliv příprava je pro ní zbytečná a že bude hrát vždy improvizačně. Pochválili jsme tento nápad a i když se dnes trochu ztrácela, příběh nakonec dotáhla do zdárného konce, a v diskuzi jsme došli k tomu, že to byla pohádka o vodníkovi, který zachránil království. Jmenoval se David. Andulka se pustila do divadelního zpracování youtubové parodie Prasátka Pepiny, a i když děj nebyl úplně tak smysluplný, bylo pěkné sledovat snahu, to zahrát s loutkami.

Hooodně potlesku a pro příští týden první divadelní výzva. Každý si připraví malou hru na téma „lidové rčení“.  Napadá vás jak by jste zahráli pohádku třeba na téma „ kdo jinému jámu kopá…..“tak se stavte pro potlesk…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *